"Moudřejší ustoupí" řekl mozek a opustil mě.

Leden 2009

Fiona 8. díl

27. ledna 2009 v 17:27 Christina x Fiona

Huch, teda deníku, kdybych ti teď měla popsat všechny svý pocity, nejspíš bych ti zavařila tvůj papírovej mozek. Teda spíš ho mám zavařenej já(proto píšu takovýhle žvásty). Normálně včera jsem na záchodech sejmula Christinu Evensonovou. Málem to se mnou šlehlo,ne šokem z toho, že jsem právě někomu parádně narazila frňák, ale proto jak naše milá Tinka vypadala. Takhle zřízenou jsem Miss blond hlava ještě neviděla. Oči napuchlý, nos; rozměry:metr krát metr, barva: jasně červená a stav: možná i přeraženej. Musím říct, že jsem se docela zasmála, ale abych nevypadala tak hnusně - potom jsem samozřejmě zahájila záchrannou akci. Ta se skládala z toho, že jsem na ní naházela tuny rozmočenýho, vysoce "kvalitního" školního toaleťáku. Potom, když už vypadala jen jako nepovedený sněhulák, co si spletl roční období, jsem jí vlekla přes pole až k nám domů (myslím, že nastrojená ředitelna místní banky, paní Evensonová, by svou dceru nepřivítila s úsměvem na rtech, kdyby jí spatřila v takovém stavu) Cestou jsme potkaly akorát dva důchodce, vlečící přidušená psiska na vodítku, ale stejně to stačilo na to, aby se Christince narušilo její značně vysoké sebevědomí, takže zbytek cesty pofňukávala. Dost jsem se obávala reakce mojí povedené rodinky, ale měly jsme kliku, nikdo nebyl doma. Bylo mi sice trochu divné, kam se celá naše početná famílie poděla (teda kromě mámy, která je furt v nemocnici), ale nemělo cenu to řešit, nikdy si nic neřikáme. "Ehm, no, takže vítej u nás..." zamumlala jsem nejistě na uvítanou. Vím moc dobře, že náš byt o třech pokojích, vypadá oproti honosné vile Evensonových jako kůlnička na dříví. Tina se naštěstí zdržela jakéhokoli komentáře, jen se nejistě usmála (teda vypadalo to jako úsměv, přes ten toaleťák a nateklej ksichtík se to špatně odhaduje..) a zaplula dovnitř. Postrčila jsem jí směrem ke koupelně a odešla jsem nalít nám alespoň něco k pití (o nečem k snědku se tu snad ani mluvit nedalo). Zrovna jsem usedala na naší rozvrzanou pohovku, když jsem uslyšela nejistý pípnutí Christiny, že neteče voda. O pár vteřin později už jsme obě lomcovali kohoutkem a já tiše klela. Najednou jsem si vzpomněla na varování Giny, že nám asi brzo odpojí vodu, pro nezaplacení účtů. Bylo mi děsně trapně. Rychle jsem se vymluvila na to, že se asi někde něco stalo. Napadla mě jediná možnost; dolní hadice. Seběhla jsem schody po dvou, abych obhlídla situaci. Vypadalo to nadějně, děcka z prvního patra, co se tu denodenně čváchali, asi zrovna obědvali, takže vzduch byl čistej. Zavolala jsem na Christinu a ta tiše seběhla za mnou na dvorek. "No, tak si posluž." vybídla jsem jí. Už se mi trochu ulevilo, voda přece neteče každou chvíli, Christinu nemůže napadnout, jak se věci mají doopravdy. Nejistě se naklonila nad zrezlý konec hadice a zkoumala ho, jako by byl jedovatej. "No tak, Tino, co tam hledáš?" s rázným gestem jsem hadici zapnula a Christině vystříkla ledová voda do obličeje. Děsive zaječela a uskočila. "No počkej, to ti nedaruju!" vykřikla a namířila hadici na mě. Takhle jsme blbly asi 10 minut. Bylo to jako vrátit se do mládí, kdy jsme si takhle hrávaly s Ginou. Zase mi bylo do breku. Nejradši bych si nafackovala, vždycky si dokážu zničit ty nejhezčí zážitky, starejma vzpomínkama. Ach jo.
I přes mé chvilkové vnitřní truchlení , jsem se sebou plácly do trávy, mokrý jak myši, ale spokojený. Tinin obličej už se vrátil do normálu, zajímavý co dokáže trocha ledový spršky. První do ticha mezi námi promluvila Christina. "Tak, Fiono, vždyť já o tobě vůbec nic nevím, moje povrchní souzení se dost šeredně mýlilo. Co třeba tvoje koníčky?" Fíha, kde se vzala ta milost? Že by jí studená voda zbavila zatemnění mozku..hmmm. Pak jsem si uvědomila, že za tou milostí byla i otázka. Rychle jsem začla přemýšlet. Moje koníčky? Hm, no, co mě vlastně baví? Vůbec nic mě nemohlo napadnout. Je normální, když člověk neví svoje koníčky? Musim se zamejšlet jak retard. Vlastně se mě nikdy nikdo nezeptal, tak nebyl důvod nad tim přemejšlet. Christina se překulila na bok a tázavě se na mě zadívala. Tak a teď si myslí, že jsem naprosto debilní a je to tady zas. Pevně jsem zavřela oči a zavařovala svůj mozek. Z mého zamyšlení mě vytrhl známý hlas. " Jejda, holky, co to tu provádíte, nějaký or.." "Jé, ahoj Gregu!" vykřikla jsem s přehnanou radostí a rychle otevřela oči. Zkusila jsem si představit naší situaci z pohledu Gregoryho. Ležely jsme vedle sebe na trávě, podezřele blízko, tím jak se Tina otočila, promočený na kůži a já měla zavřený oči. Proboha! Christina vydala přidušené zasténání, že by se taky zamyslela? Rychle jsem vyskočila na nohy a přitom vduchem zavířily tisíce kapiček vody. "No a kde vlastně všichni jsou, Gregíku?" vyžblebtla jsem. "Hem?" zatvářil se nechápavě, jako proč se najednou zajímám o to, kde jsou ostatní členové rodiny, ale pak s uštěpačným úsměvem na tváři spustil. "No takže naše matka, Melanie Graceová, je v nemocnici, Gina, naše 16ti letá sestra, šla nakoupit do obchodu na rohu, víš jakej, ten co ho teď natřeli na červe-.." "Ješiš, já to nechci vědet!" vykřikla jsem naporosto nesmyslně. "Tak proč se ptáš?" zeptal se pobaveně Greg, ale ani nečekal na mojí odpoveď, protože by to byla bezpochyby další pitomost. Svižně se kolem mě protáhl a upíral teď své hnědé oči na Christinu, která stále ležela na boku na trávníku a vypadala jako rozbitá hadrová panenka s blonďatými vlásky. "A hele, to je naše mladá gangsterka, světově proslulá svými činy - Christina Evensonová!" s tou gagnsterkou to byl samozřejmě vtip, takhle jí totiž nazval, když stála u našich dveří poprvé a křičela, že je naše máma ve sklepě (teda takhle jsem to slyšela od Nancy). Jenže Christina ještě víc zbledla a dál svůj zrak upírala do trávy. "Ona se mě snad bojí nebo co." zamumlal si Greg a udělal krok k ní. Christina se ani nehnula. Udělal tedy ještě několik opatrných kroků a kleknul si vedle ní. Její barva se změnila z mrtvolně bílé na světle zelenou. "Myslím, že brzo omdlí." pronesl Gregory hlasem, jako by oznamoval venkovní teplotu. Nebyla jsem si jeho slovy tolik jistá, když Tina vypoulila oči a vypadala teď spíš jako ryba na suchu. "Já bych spíš řekla, že bude zvracet." hlesla jsem. A hned vzápětí se to ke Gregoryho smůle vyplnilo. Během několika vteřin ho Tina ohodila od hlavy až k patě svou celodenní stravou. Greg se zapotácel a začal se taky nápadně barvit do zelena. "Fuj, panebože, Fiono, fuj, dělěj, podej mi tu, fuj, hadici, fuj!" blábolil a potácel se jako rozbitý kyvadlový hodiny sem a tam. Ještě celá zkoprnělá ze scény, co tu právě proběhla, jsem se doslova doplazila k hadici a hodila mu jí. Zatímco se za velice mocného nadávání oplachoval proudem vody, zameřila jsem se na Christinu, na kterou jsme dočista zapomněli. Pomalu se schylovalo i k diagnoze Gregoryho. Když konečně vypnul hadici a ukončil tak i proud nadávek, zjistil to samé co já. A pak omdlela.
Zrovna sedim na vaně a Greg zatím křísí Tinu u nás na pohovce.Já vim, že to není zrovna vhodná doba, psát si deník. Ale prostě tam nemůžu stát a koukat se na její křídový obličej, to nedokážu, ne po všech těch hrůzách, co už jsem zažila. V hlavě mám naprostej guláš. Co to zase k sakru mělo znamenat? Doufám že se to co nejdřív dovim. Ale teď mě omluvte, asi tam přec jenom budu muset jít zasáhnout, protože můj bratr není ten pravej na kříšení. Zrovna se Tiny ptá, kdo byl předsedou vlády v roce 1938... nebo 28? To je fuk, jdu to všechno rozřešit!

Zase opožděně...jako obvykle:)

17. ledna 2009 v 16:28 | @ník |  Moje kecy

Tak, zdravim těch pár nadšenců, co se stále odvažuje na můj blog! V napsání dalšího článků dřív než za 250 let mi zabránily moje lenost a antipatie vůči slibům..
Mohla bych tvrdit, že Štědrý den probíhal ukázkově, všichni jsme se usmívali jako idioti, drželi půst, zpívali koledy a panovala milá nálada. Ale proč si lhát do kapsy? Navíc uznejte, to by byla hrozná nuda, ne?:-P Takže, krutá realita - již v dopoledních hodinách zvonkohra letěla z okna a k večeru letěly z okna i "Vánoční koledy od kluků a holčiček":D (dobře trochu traumatizuju, místo okna si doplňte skříň). K mému velkému úžasu jsme nemuseli zavolat sanitku, ba dokonce ani hasiče! (To bude asi tím, že od roku 2003(?), kdy nám všechny prskavky doslova spálily koberec na popel, jsme je přestaly nadobro používat) Další dobrá zpráva je, že i když jsem nebyla po celý rok hodná ani co by se za nehet vešlo, Ježich se naježil a to dost! (Příště mámě řeknu, že chci k vánocům dvě takový "nic", jak prorokovala na rok 08 a budu se mít jak prase v žitě:D ) No potom probíhali "svátky klidu a míru"... Kdo nezná naší rodinku, možná by tomuto označení i uvěřil. Ten nahoře nezaspal a nadělil nejméně polovine naší familie žaludeční potíže. (Naštěstí já mezi nima nebyla..) Abych na chvíli prchla z vánočního rozpoložení doma, sešla jsem se s pár lidma. To bylo velmi přínosné. Zamilovala jsem se! Ano, je tomu tak. Tím šťastn/ým(ou) se nestal nikdo jiný než film a stejnojmenná kniha STMÍVÁNÍ. (Cha. Mysleli jste snad na něco jinýho?:-P)Film je naprosto dokonalý, hlavně se mi zamlouval hlavní hrdina - upír jménem Edward (Co na tom, že ve skutečnosti vypadá jako bezdomovec a neumí se ani oholit, tady v tom filmu vypadal naprosto dokonale!!).Když jsem si po shlédnutí filmu zakoupila i knihu, nestačila jsem se divit. Bylo to jako číst něco úplně jiného, ale kupodivu se mi obě "verze" dosti líbily. Je to docela slaďák (už to slovo!! Omg, já blázním) a nikdy bych neřekla, že se mi někdy něco takovýho může líbit, a světe div se..:) Bohužel se mi z Ježicha (ani opožděně) nepodařilo vytlouct i další dva díly (Nový měsíc, Zatmění), takže se brzo asi zbláznim, vyskočim z okna nebo tak. (Ne já jsem úplně v pořádku) A to má v březnu vyjít čtvrý díl..huáááááhuááá
No a pak je tu další pecka den - Silvestr. Bohužel nikoho z bagrů ani nebagrů (včetně mě, ale já to hodlám příští rok napravit!) nenapadlo nic naplánovat... (!!)Takže jsem tento den strávila doma. Chtěla jsem se z nouze koukat na nějaký ten blaf v televizi. Ale když jsem přepla na novu, kde dávali cosi jako "Mejdan roku z Václaváku" (stejný jako minulej rok, trapáci). Už z toho názvu se mi dělalo zle, chudák sv. Václav. No ale abych se dostala k věci, když jsem tam tedy přepla objevil se na kost zmrzlý Dejdar v obličeji zářivě modrý a něco příšerně vřískal, urychleně jsem zmáčla červené tlačítko na naší televizi. Máma s tátou neprostestovali, byla to asi jediná věc na které jsme se za celý rok 2008 shodli - Kakastrofa! Potom jsme si pustili starýho dobrýho Járu Cimrmana a zbytek večera se docela bavily. Musím se přiznat, že jsem na ten "mejdan" ještě asi dvakrát přepla. A musim uznat, že na Ozzaka nikdo nema (:D). I když ho hraje ten zmrzlý ňouma. V 0:00 (televize bezpečně vypnutá) jsme si všichni (tři) ťukli a šli se přimáčknout na sklo, kde se každoročně koná nádherná podívaná. A jako každý rok jsem přemítala, kdo letos nepůjde domů vcelku. Nebo ještě hůř, s kým se letošní Silvestr rozloučíme. Tak a dostáváme se k další věci, kterou nemám moc v oblibě. Jsou to rachejte, já osobně bych se k tomu svinstvu nepřiblížila ani za milion ( a snažím se v tom zabránit i rozjařenému otci) a vždycky se dívám jen bezpečně zavřená za plastovými okny ze čtvrtého patra. Až to někomu ustřelý ruku, nemůže se divit..blbec...Ale zase to bylo docela hezký, když už za to ty lidi obětujou takovejch milionů (a částí těla).
No a pak následovaly poslední dny volna, které jsem přečkala celkem neutrálně. A potom škola :(
Toť vše k dodatečnému shrnutí.
Jo! Stáhla jsem si upíří rodinku - Cullenovi do The Sims 2 a musím říct, že jsem se dosti vyděsila. Co jim to provedli!!. Elegantní Alice vypadá jako oteklá hruška..katastrofa:( to mi na náladě zrovna nepřidalo vzhledem k tomu, že se už týden potácím doma zasažená haldou bacilů. Taky mám doma nervní matku, která si zjevně nerozumí s open officem, já se jí ani nedivím. Ale ten dementos Ši...ek alias ****, se bez toho neobejde. A Microsoft nám od jeho stažení neustále stávkuje. Asi chudák poznal, že jme ho odstavili, ale neúmyslně!
Dneska mě potěšil otec, když smažil rybu. Zrovna ji chtěl mrsknout na pánvičku, ona mu vyklouzla a rozplácla se v popelníku. Otec zaklel, ale pokračoval. Když se mu to stalo potřetí, tak se slovy zas***** popelník ho odhodil směrem ke dřezu. Chtěla jsem mu pogratulovat k báječnému zjištění, ale nevypadal, že by ho moje chvála nějak mohla potěšit, tak jsem se raději zdekovala. A vzhedem k vydatným porcím ryby, co naservíroval k obědu, ho podezírám...(No z čeho, to asi víte) To jsem v tom případě dnes snědla nejmíň dvě miliardy rakovinotvorých látek..ble..fuj:( Ale to mi připomnělo takový nepatrný triumf, co se mi povedl v noci z 30. na 31. prosince 2008. Vytiskla jsem snad všechny nápisy, co se kdy u nás (jako v ČR) objevily na krabičkách cigaret a hrdě je vylepila na záchod. Ráno se dostavil výsledek. Ze záchoda se ozývalo zlostné mumlání (špíš vřískání) a trhání papíru. Když jsem někdy v deset usedla na záchod zklamaně jsem zjistila, že všechny mé nápisy jsou pryč a to včetně těch starých a starších i nejstarších, jako například taková krásná plastová značka "Vstup pouze v ochranné masce". Už už jsem byla rozhodnutá s nikým do konce mého strastiplného života nepromluvit. Když tu si mé čichové buňky, začly uvědomovat, jednu velmi neobvyklou věc. A já si to uvědomila taky. Nikde žádnej kouř!!! A tak táta slavnostně po patnácti letech mého života přestal kouřit na našem jediném metr krát metr velkém záchodě. No a já už raději budu končit, moc kecám, že jo? Kdo tohlecto dočte do konce je machr! :) Jdu se utopit v trojklonné soustavě a dalších blbostech, co naprosto nechápu a nevim k čemu mi ta 3D pí*a někdy bude...Zdravim všechny odpůrce kouření a přeju silný nervy a hlavně - Nevzdávejte to (jako já) a pro ty, co kouřej - Zaduste se! :-*