"Moudřejší ustoupí" řekl mozek a opustil mě.

Za hory, za doly :-)

8. března 2009 v 18:55 | Anik |  Moje kecy

Mistr Anik se včera vrátil z hor, a tak vás všechny zdraví!!:-) Taky si zoufá, že už je konec prázdnin a zítra zase začíná ten známý teror - škola. Ale proč sem Anik vůbec přišel, že? Přišel vám tu zdokumentovat jeho týden na horách, kde byl spolu s mistrem Kaktusem.

Takže, své jarní prázdniny jsem strávila v Jizerských horách ve vesnici(?) Hrabětice (Co prosim, Hrabětice? Budeš svou vlastní matku urážet??:-D (nezasvěcení nepochopí)) v hotelu Maruška s Kačkou a jejími zákonnými zástupci (matka a otec). K rodince Toš...vic jsem přijela už v neděli, abych zde přespala a v pondělí ráno hurá na hory. Zde jsem se také seznámila s Kaččinou babičkou, která mi nápadně připomínala tu moji (ne vzhledem). Po celkem klidné noci (Kaktus nechrápal) nám už nic nebránilo vyrazit. Měli jsme vyjet okolo jedenácté hodiny ranní. Skoro by se nám to povedlo, protože jsme byly s Kačkou nachystány včas (překvapivě), ale zničehonic se její otec rozhodl dopřát si pořádnou (jarní?) koupel. Tudíž jsem si poslechla pár klipů z hitparády (a dostala se tak trochu do obrazu v oblastni hudby:D ). Po všech nástrahách jsme napěchovali poslední zbytky objemných zavazadel do kufru jejich ještě objemnějšího auta (takový auto si někdy pořídim) a vyrazili jsme. Cesta probíhala celkem klidně, stavili jsme se na oběd v Mladé Boleslavi. Zde jsem byla také poprvé zdokumentována Kaččiným otcem, zrovna když jsem se ládovala obrovskou pizzou. Když tato fotka byla odeslána mé matce, došlo mi, že tohle bude hodně fotografický týden pro tak nefotogenického člověka jako já. Z Boleslavi jsme pokračovali směr hory a tam přišel menší zádrhel naší cesty. Asi 15 minut před cílem vytáhl hrdě pan Toš..r z tašky svojí navigaci. To už jsem cítila, že se schyluje k maléru, protože znám moc dobře navigaci mého otce. Se slovy ´Ona nás tam dovede´ jí zapojil a vyrazili jsme. Když to asi po 10 minutách vypadalo, že míříme k hotelu Maruška přes Jižní Ameriku nebo tak něco, Kaktus prohlásil, že nás ta navigace dovede leda tak do záhuby. A asi by to byla pravda, kdyby Kaččina matka neprojevila svou autoritu a pohrožením, že vyhodí milou navigaci z okna donutila otce zastrčit jí zpátky do tašky. Po tom jsme se vymotali ze všech serpertin a už jeli správným směrěm. Během 10 minut jsme dorazily do očekávaného cíle. Musím říct, že hotel Maruška opravdu nevypadal špatně. Pan majitel nebyl starší děda s pivním břichem, nýbrž celkem udržovaná blondýnka, což mě překvapilo:-) Hotel Maruška bude asi prestižní, protože první majitelčina slova byla o tom, jak zde byli ubytováni švédští reprezentátoři.Taky nám hned všem podstrčila pohled, kde se na nás hrdě usmívali borcí z této reprezentace v bílých čapkách a čelenkách (samozřejmě jsme je s Kaktusem později značně vylepšily. Jeden pohled byl i pro Daggy, ale nestihla jsem ho:-(. Ani nevím, jestli ho Kaktus odeslal)Potom, když se dostatečně pochlubila, nám vrazila do ruky klíček se slovy ´Tak tady máte zase ten na půdu.´ Docela jsem se vyděsila! Do jaký půdy nás chce strčit? Ale mé zděšení bylo zcela zbytečné, bylo to sice na samém vrcholku hotelu a poslední schody byly tak příkré, že by se z nich v pohodě dal udělat visutý žebřík, takže nahoru se dostanou jen velmi odolní a obratní jedinci (jako my:-)) a cesta byla ještě s těmi zavazadly dosti krkolomná, ale zato se tato ´půda´ zkládala s docela veliké předsíně, obrovského prvního pokoje s televizí, pohovkou, dvěma křesly a později se zde nacházely i postele pro mě a Kaktuse, které jsme si vlatnoručně přitáhly z druhého velikého pokoje, kde byla taky televize (takže Kaččin otec byl plně spokojen) a manželská postel. Byl tu sice zádrhel a to - záchod a umyvadlo se nacházely mimo pokoj, ale dalo se to přežít. Navíc myslím, že v pokoji naproti toho našeho nikdo nebydlel (asi už nenašly jiné odolné jedince, co by se vyškrábali až sem! ), takže náš záchod nepoužíval nějaký tlustý něměcký turista ani český stařeček. Taky jsme měli vlastní sprchový kout a ten se v případě nouze dal dost dobře použít i jako umyvadlo, takže no problémo! Ještě jsme ani neměly pořádně vybaleno, a už jsme s Kaktusem projevily zájem jít si zalyžovat. Rodičům se nechtělo, a tak nám to pouze odsouhlasily a pak se za námi přišli podívat pod sjezdovku. Bylo to moje první noční lyžování (asi si teď řikáte, co je to za losera?Ale je to tak, no..:-) ). Byly jsme s Kačenou na svahu cca 2 hoďky a dostatečně jsme si je užily. Dokud ještě nebyla taková tma, jezdily jsme i na druhou, neosvětlenou sjezdovku, kde nikdo nebyl. A tam jsme blbly (zkoušely hodiny atd... ). Taky tu byl malý (ale opravdu malý) skokánek, který se taky dal dosti dobře využít. Večer jsme se znaveny, ale štastny (teda aspoň já ) svalily k televizi a koukaly na Doktora Domečka. (mimochodem dost krutej díl. Prej: "Ideální prostředí pro plíseň. Usadí se, vdá se, má malá plísňata.."HAHA!, asi se na to začnu koukat víc pravidelně) A pak jsme šly spát.
Druhý den ráno jsme si hned po snídani šli zakoupit celodenní permanentku, tentkorát všichni. V jedenáct hodin už jsme aktivně stáli ve frontě na vlek na jistého ´Velblouda´, což byla taková sjezdovka s hrbolem a potom i na ´Loučky´(to byla sjezdovka bez hrbolu:-D). Bezstarostně jsme si to asi hodinu sjížděli. A teď by se nejspíš hodil popis situací alias Benjamin Button..... Kdyby nás s Kaktusem po tý hoďce, kdy už nás obyčejné lyžování nudilo, nenapadlo jet do lesíčka na takový skokánky. Kdybych zrovna nejela tou krkolomnější trasou a Kačka tou druhou. Kdyby tam dole pod srázem, kde jsem jela, neseděla snowboardistka, která se tam rozmázla, tak bych nemusela říznout prudký oblouk do zatáčky. Potom by Kačka nemusela přijet za mnou, aby se podívala jestli mi nic není. A kdyby to Kaččin táta taky nechtěl zkusit a nevyřítil se během pár vteřin z lesa proti nám, tak pak by nemusel smíst svojí vlastní dceru. Prostě kdyby se to všecko stalo o pár vteřin dřív nebo později, nedošlo by k této srážce. Ale kdyby, jsou chyby, to všichni víme.Vinu na tom nesou úplně všichni. Nás vůbec neměly takový blbosti napadnout, natož je uskutečňovat, Kaččina máma nám to měla všem zakázat. A Kaččin otec nejspíš neměl jezdit za náma. Potom jsme s Kačkou měly odjet, ne se tam plácat a on to sebou asi měl říznout na zem než narazit. Ale stalo se , stalo. Tady odsud to trochu zkrátim. Prostě, potom jsme se odebrali do nemocnice a tam páni doktoři zjistili, že pan Toš..r má zlomenou ruku a Kačku, že si tam chtěj na den nechat. Naštěstí tam byla mírumilovná sestřička (i doktorka) , takže i když návštěvy se konaly od 17:00 do 17:30, já tam s Katusem mohla zůsat až do desíti. I tam byla televize, tak jsme jí zaply, ale teda moc jsme jí nesledovaly. Pak jsme si taky docela pokecaly a pročetly ty bláboly v Dívce a dalších kravinkách. Potom pro mě přijeli rodiče Kačky a odebrali jsme se na hotel. Tady se mezitím z Kačky stala hotelová hvězda. Jakmile jsme vstoupili do restaurace, kde jsme měla uschovanou večeři, přiběhl syn majitelky a začal se vyptávat. Přišlo mi, že se furt ptal na to samý. Možná v tom chtěl mít opravdu jasno, aby šířil opravdu pravdivé drby. Taky se mě asi desetkrát vyčítavě zeptal, jestli už jsem volala domů. Což jsem raději neuskutečňovala.Už to vidím - "No, hele mami...Jo, já vim ,že je asi 11 večer, no, ale Kačka je v nemocnici a její táta má zlomenou ruku." Asi by jí kleplo. U vedlejšího stolu seděl pro tento článek nazvaný francouzský Yetti (jinak řečeno mladý pohledný belgičan:-D ) s otcem. Sice dělali, že si povídaj uplně nezávisle na nás, ale celou dobou na nás koukali, jak na svatý zjevení. Kdybych se učila více francouzsky, tušila bych, o čem se bavili.
Třetí den našeho pobytu už od rána probíhal hekticky. U snídaně jsem málem skončila s uťatou hlavou, protože tam děti jisté německé rodinky po sobě házely autíčkama. Pak jsme hned vyrazili za Kaktusem. Kaktus seděl u stolu, patlal z modelíny houslový klíč a netvářil se vůbec nemocně:-P Nejlepší byla velká vizita, která měla probíhat od 11 do 12 hodin. Čekala jsem kdoví co! Přišlo sice asi 100 doktorů a sester, ale u každého se zastavili asi na 5 vteřin, řekli- tohle je ta a ta, stalo se jí to a to a zase odešli:-D Málem jsme se potom zhroutily smíchy. Potom naše domnění, že je Kaktus zdráv potvrdili i páni doktoři, kteří nepřišli na ´Velkou vizitu´, ale normálně jí vyšetřili. Rozloučili jsme s Kaktusovou dočasnou spolubydlící, nějaká holčička, co to má a asi i bude mít v životě dost těžký, podle Kaktusova vyprávění, a to nejen proto, že jí někdo údajně strčil na ulici, až spadla na chodník a omdlela, a pak jsme vypadli z této budovy kterou opravdu nemám ráda. I když se musí nechat, že tahle nemocnice v Jablonci nad Nisou vypadala pěkně (teda v oddělení chirurgie to pěkně zavánělo, ale za to mohl spíš jistý postarší pán:-D), Kaktusův pokoj byl vybaven dosti dobře, dokonce měla záchod, vanu i umyvadlo v jednom, nic neměla venku nebo zarohem (viz. naše půda u Marušky). No, odpoledne jsme už na lyže vyrazit nemohli, za prvé kvůli sádře, která se skvěla na ruce Kaččina otce, za druhé se Kaktus nesměl namáhat (kecy:-D ). Proto jsme odpoledne vyrazili na dlouhou, zdravou a naučnou procházku správného horala (pan profesor Vojta by z nás měl radost, i když jsme po cestě nenalezli žádné kytičky ani šutříky). Dokonce jsme si postavily huhuláka:-) Večer jsme se koukaly na Superhrdinu (založil jsem jí profil na MySpace:D:D:D) a pak jsem hrála na Kaččině iPodu ´ochránce přírody´ (kecy) alias kravičky.
Čtvrtý den Kaktus vyhlížel zcela zdravě a proto jsme vyrazily na běžky, samozřejmě bez pana To...ra, který se nemohl zúčasnit, i přesto, že se v nemocnici domáhal toho, aby mu tu ruku zasádrovali i s hůlkou. (Bubu by z nás běžkařů měla radost:-) ) Anik jako naprostý amatér, co stál na běžkách s Bubu asi tak 15 minut. Začal ujíždět z kopce, ještě než se vůbec dohrabal k vleku. Na rady všech členů rodiny Toš...vic jsem se nakonec vyhrabala až k tomu vleku a po něm nahoru, naštěstí bez žádných pádů. Pak jsme vyrazily po běžkařské trase až na Prezidentskou chatu. Nebyla jsem úplný loser, i když Kaktus byl rychlejší. Potom jsme volaly Kaččinýmu otci, aby za náma přijel autem. Byly jsme docela překvapeny, když nám sdělil, že hlídá děti. Ukázalo se , že to byly děti jedné velmi početné rodinky, ubytované na Marušce (možná to byly dvě rodiny, nějak mi unikly všechny příbuzenské vztahy), patřil do ní i místí francouzský Yetti, proto nás docela vyděsilo, když Kaččin otec prohlásil, že nám objednal hodiny frániny. Naštěstí jsme byly osvobozeny. Děsivá představa:-) Pak jsme poobědvali na již výše zmíněné Prezidentské chatě a potom jsme se doplácaly zpět domů.(docela jsem se nasmála) Večer jsme si šly postavit dalšího huhuláka tentokrát témeř v lidské velikosti. Byl to fešák s přirozeným úsměvem:-D Na večeři jsem si málem zlámala všechny nohy, protože děti pana primáře (které dopoledne hlídal pan To...ar) měly přes celý vchod naházené kostičky Lego. Mám já to kliku s těmi dětmi...:-) Potom jsme všichni hráli Karkason (nevim jak se to píše), docela dobrá hra. A potom byl mistr Hercules Poirot. (Erkil, ano pane:-D)
Pátý den. Toto ráno jsme se rozhodli vyrazit do blízkého aquaparku v Liberci. Nebylo tam sice závratně mnoho atrakcí, ale zato byly doost dobrý:-) Nejlepší bylo, když jsme vylezly na takovou plošinku uprostřed bazénu, že si uděláme nějakou uměleckou fotku. A v tom nejlepším americkém úsměvu nám do obličeje vychrstl obrovský proud vody. Nevím, jaký vtipálek tam tu fontánu zapnul, ale div jsme neodletěla:-DA pozor, teď přichází hlavní bod dne! Na odpoledne jsme totiž měly s Kaktusem objednanou hodinu s instruktooorem na snowboardu. Sice jsme se musely vzdát oběda, ale zato jsme byly v půjčovně včas. Dostaly jsme velmi odpudivě zapáchající boty a prkna. Instruktor Kristián vyhlížel jako pravý horal. Mám pocit, že když se nás zeptal, jestli jsme na tom někdy stály a my sborobě odpověděly, že ne , tak trochu zbledl v obličeji:-) První hodina byla plná pádů, kotrmelců ze svahu a nacucaných oblečků. Kdybych byla jedna nejmenovaná spolužačka, už bych měla zlámaná obě dvě zápěstí. Druhou hodinu jsme už měly bez instruktooora, ale na vlek nám ještě pomáhal, protože jinak bych tam asi dojela po ústech:-D Takto zmoženy jsme se doplazily na pokoj a tam si pouštěly mistra Herculese. Potom si mistr Anik musel zabalit. Bohužel nejsem takovej kouzelník jako můj otec, a tak jsem měla o jednu, dvě igelitky navíc... Večer (spíš v noci) jsme ještě vylepšovaly pohledy borců ze Švédska. Bohužel jsme byly zahnány do postele:-D :-D
Šestý den jsme jakožto správní aktivisté již za kuropění (čti v 9 hodin )vyrazily do půjčovny a zapůjčily si své staré známé smradlavé boty a prkna. Jezdily jsme až do 12ti. Pádů už bylo méně! Párkrát se mi dokonce poštěstilo dojet dolů bez pádů, ale většinou jsem sebou pravidelně řízla na svém místečku dole u vleků, kde už jsem měla pomalu vysezené koryto. Taky se mi povedlo zajet mimo cestu, kudy se vjíždělo na vlek, tak sem se pak musela plazit asi kilometr do kopce přes takový laviny. Na vlek už nám nikdo nepomáhal, horský můž Kristián spolu s nějakejma borcema, kteří mi dosti splívali - modrobílá čapka, modrá bunda, tmavý oteplováky, machrovali na skokánkách. Proto jsem první jízdu stihla asi 3krát spadnout a vymlátit se jim tam o sloup:-D Po pár jízdách jsem myslela, že jsem vynalezla bezva způsob, jak nespadnout hned na začátku z vleku. Jako, že si tu druhou nohu, co jsem si odepnula, dám taky na to prkno a počkám na pomu. Bohužel potřetí už mi to nevyšlo a začala jsem kapku ujíždět zase do těch lavin. Kdyby můj řev neprobudil jednoho borce, co tam spal na rolbě, asi bych odjela až k druhé horské chatě. Myslím, že si tam s náma docela užili (teda se mnou určitě), i když jsme byly tvz. bez instruktora. Potom jsme se, už ne tolik promočeny, převlíkly na hajzlech a pak jsme všichni vyrazili znovu na Prezidenskou (tentokrát už autem). Bylo tam asi 200 lidí a tak jsme se museli přifařit k jedné velmi´sympatické paní´ a holčičce s monoklem. Po vydatném obědě jsme zajeli do nemocnice pro snímky otce a Tateřiny. Ale Tateřině je odmítli vydat, když prý je nepotřebuje. Což je pravda, ale takové unikátní plíce určitě nikdo nemá. (nikdo nepochopí...:-)) Pan Toš...r si své snímky celou cestu hrdě prohlížel. Je to vážně hodnej chlapík:) I matka je hodná paní, i když trochu přestarostlivělá, ale to je snad každá máma :-) No a Kaktus je CACTUC, což je snad dostačující popis. Tudíž hory hodnotím na 100% úspěch. I když ne všecko se vydařilo podle plánu, tak jsme si to vynahradili něčim jiným. (teda Kaktus si noc v nemocnici asi ničím nevynahradil...mluvím pouze za sebe) Myslím, že dobré zážitky i přes ty karamboly převažují nad těmi špatnými. Možná kdyby se ´to´nestalo, ani by nedošlo na ten snowboard a to by byla škoda, to mi věřte.
PS: Až získám fotografie, hned vám sem nějaké přidám, třeba sněhuláka s přirozeným úsměvem :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Daggy Daggy | Web | 9. března 2009 v 15:26 | Reagovat

ANDULO!! Tvoje články jsou čím dál tím delší!! xD

A co bych tak řekla k vašemu pobytu na horách? Docela ráda bych poznala Kristyána. A s panem To.....rem hluboce soucítím. Ale jelikož Gagduc říkal, že už se vrhnul na plech, je to myslím docela dobré. :)

2 @nik @nik | 13. března 2009 v 21:19 | Reagovat

Daggy: chceš tím sand naznačit, že už se ty moje žvásty nedaj číst? Právě si urazila mé (citešQy),  abys věděla!

Kristýane, alias Kaktusi . Drž už sakra ústa!:-)

3 Kosťa Kosťa | 13. března 2009 v 23:34 | Reagovat

Vy jste vyráželi v jedenáct RÁNO!!!! Já musela vstávat v sedm!!!!! Jinak to musela bejt legrace. :D

4 @nik @nik | 14. března 2009 v 10:36 | Reagovat

Kosťa: No to je pak pech..muhaha:-) Jo legrace to docela byla:-)

5 Daggy Daggy | Web | 14. března 2009 v 13:08 | Reagovat

Nenenene! Dají se číst, ale trvá mi to pů deNíšQu! xD

6 @nik @nik | 14. března 2009 v 14:08 | Reagovat

Kristyáne vem svou lesní ženu, uspořádejte svatbu v mechu a kapradí, postavte si z dubu a mechu své lesní obydlí a hlavně nechod na můj blog, jinak tě Kaktusi budu muset zablokovat a to bys nechtěla, vid, že ne? Protože to by mě pak už svou návštěvností nepoctil ani Vojta ..hmm?:-)

7 Vojta Vojta | Web | 14. března 2009 v 16:58 | Reagovat

Proč  do toho zatahujete mne ?? (A se mnou i mé pivo Gambrinus ) Já jsem v tom naprosto nevině ! Ančo ! Jestli mi zakážeš přístup na tento blog, věz že nedostatečná z biologie a zeměpisu tě nemine !

8 Cactuc Cactuc | Web | 14. března 2009 v 17:00 | Reagovat

Jo přesně tak ! Proč do toho zatahuješ Vojtu ! Vojtaz a to nemuže ! A navíc  ZABLOKOVANEJ MÁM PŘÍSTUP ASI DO 5 BLOGŮ A DO VŠECH SE MI USPĚŠNĚ PODAŘILO VEPSAT STOVKY KOMENTÁŘŮ :D Na mě jen tak někdo nevyzraje ! :D

9 @nik @nik | 14. března 2009 v 18:14 | Reagovat

Smůla všichni tři!! Jdu na to (až na to, že neumím blokovat:D)

10 @nik @nik | 14. března 2009 v 18:21 | Reagovat

No, fajn, tak mi to nejde. Máš asi opravdu magický PC, proto na tebe jistá PIPI* nevyzrála (a to je dobře) , jdou mi všichni - Daggy, Kosťa, dokonce bych mohla zablokovat i sama sebe , ale ty prostě nejdeš..:D:D

11 Cactuc Cactuc | Web | 15. března 2009 v 12:04 | Reagovat

kurva.. :D Se to odeslalo nějak moc brzo :D Sem chtěla napsat... JÁ TO ŘÍKALA !! Ten počítač určoitě pozná že Vojta a Kristyán jsou v tom naprosto nevinně a že nemá cenu mě blokovat, protože by ti tím prudce klesl počet komentářů ! A navíc by pak Vojta byl smrtelně uražen že byl zablokován jeden zjeho ANDÍLKŮ ...a to by si přece nechtěla ... že ne .. :D.. Měj se krásně a v blízké době očekávej návštěvu Jirky ..

:* HUDLA! :D

12 @nik @nik | 15. března 2009 v 13:07 | Reagovat

Řikala si něco, puso? Žádného Jirku nevidím dokonce už ani Kristiána:-) Zřejmě se mu s jeho lesní ženou daří a Jirkovi se daří se svým labrysem :-) :-) Hudla:-* Samozřejmě Vojtu tady uvítám s otevřenou náručí, jeho komentáře jsou totiž nejlepší:-D Toho by mi taky bylo nejvíc líto, kdyby se mi podařilo zablokovat tě:-)

13 Cactuc Cactuc | Web | 15. března 2009 v 14:51 | Reagovat

Vis... Kristyan se z toho ted bude hodne dlouho vzpamatovavat... A Jirka je zhrzen.... Jako spravny vestec se nedokaze smirit s politovani hodnym stavem Eva nekterych lidi ... Pravdepodobne ti prijde dopis :D

14 @nik @nik | 15. března 2009 v 15:57 | Reagovat

No já myslim, že jeho lesní horská žena ho rychle uklidní:-) Jirko je mi líto, ale přece jenom to se nedělá takhle střídat partnerky, když jsi ještě na Valentýna psal tady Kaktusovi..:-) StyĎ se a zpytuj své svědomí!

15 Floyd Floyd | Web | 17. března 2009 v 21:22 | Reagovat

hallelujah! tento dyzajn je upe uchvatník mě! (se ale vyjadřuju...:D ) kokosové nohy nevedou dvojí život!!!

já taky nic nevedu... teda, já to vedu... mám dlouhé vedení.. stejně jako naše vedení...

16 Svip Svip | E-mail | 17. března 2009 v 23:27 | Reagovat

juj,takže taky super prázdniny :)

17 @nik @nik | 18. března 2009 v 23:10 | Reagovat

Floyd: Ehe...tak díky..:D

Svip: Jo to teda, ale tys je měla  v jedný věci asi lepší, co? :-) ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama